Už 14 let, konkrétně od 1. července 2006, mohou v České republice osoby stejného pohlaví uzavírat registrované partnerství.

Osoby žijící v registrovaném partnerství nemají v současné zákonné úpravě stejná práva jako manželé. Nemohou například pobírat vdovský důchod nebo společně žádat o adopci dítěte. Přesto se vznik tohoto institutu stal důležitým mezníkem v boji za práva homosexuální menšiny v České republice. Od jeho uzákonění do konce roku 2019 vstoupilo na našem území do registrovaného svazku celkem 3 625 párů. Během ledna až dubna 2020 přibylo dalších 49.

Po úvodním nadšení, kdy první dva roky vstupovalo do tohoto institutu v průměru 257 párů, následující čtyři léta zájem pozvolna klesal. Od roku 2011 začal opět mírně stoupat, aby za rok 2016 skokově narostl na historické maximum 348 nových partnerství. Loňský rok zůstává druhým „nejúspěšnějším“, do společného svazku vstoupilo hned 345 párů. U zhruba 300 registrovaných jde o cizince, z poloviny o Slováky a Slovenky.

Opětovný nárůst počtu uzavíraných svazků má podle sociologů více důvodů. Tím prvním může být početně silnější skupina lidí ve věku 35 až 45 let, kteří do registrovaného svazku vstupují nejčastěji. Další příčinou může být i poměrně dlouhá doba existence samotného institutu, která s velkou pravděpodobností přispěla u většinové společnosti k normalizaci pohledu na gaye, lesby a jejich vzájemné vztahy. Průměrný věk osob v registrovaném partnerství je 41 let, přičemž nejstarším žijícím párem jsou dvě ženy, kterým je 94 a 90 let.

Před úřady přitom oficiálně předstoupila jen velmi malá část homosexuálních párů. „To dokládá, že registrované partnerství není uznáním stejnopohlavních vztahů na úrovni manželství,“ podotýká Zdeněk Sloboda ze Sociologického ústavu AV ČR.

Zatímco prvních pět let tvořily až dvě třetiny registrovaných partnerství muži, od roku 2010 lze sledovat narůstající zájem žen. V roce 2018 stvrdilo svůj svazek tímto způsobem poprvé více žen než mužů (160 ku 158) a počet vstupujících ženských párů se mezi lety 2010 a 2019 dokonce ztrojnásobil.

Zdroj: Akademie věd České republiky, 2020, „Registrované partnerství slaví 14 let, zájem o něj roste“ (https://www.avcr.cz/cs/o­‑nas/aktuality/Registrovane­‑partnerstvi­‑slavi-14-let­‑zajem­‑o­‑nej­‑roste/)

Jaké jsou důvody vyššího zájmu o registrované partnerství v posledních letech?

Vláda sice v posledních dnech zpřísňuje protiepidemická opatření, zatím se to ale na číslech neprojevuje. Z matematických modelů i jarní zkušenosti vyplývá, že aby se v perspektivě šesti až osmi týdnů mohly začít pomalu uvolňovat restrikce, je nyní nutné omezit mezilidské kontakty a dodržovat osobní ochranu alespoň tak, jako tomu bylo v březnu 2020.

„V praxi to znamená až sedmdesátiprocentní redukci kontaktů, omezení přítomnosti na pracovišti až o šedesát procent, takřka bezvýhradné nošení roušek a dodržování dalších osobních ochranných opatření,“ píše v aktuální zprávě výkonný ředitel centra BISOP René Levínský, vědecký pracovník CERGE­‑EI, společného pracoviště Národohospodářského ústavu AV ČR a Univerzity Karlovy.

Pokud by takto definovaný lockdown nastal včas (tedy co nejdříve), mohly by denní přírůstky zhruba v prosinci klesnout na úroveň kolem jednoho tisíce – v takovém případě a při kvalitním trasování by se mohly restrikce začít postupně uvolňovat.

Odborníci seskupení v týmu BISOP varují, že pokud se přísná opatření nezavedou, čekají nás vánoční svátky silně zatížené epidemií covidu-19. Současný stav opatření totiž není dostatečný. Podle předběžných výsledků ze sociologického šetření Život během pandemie činila redukce kontaktů v týdnu od 19. do 25. října 2020 pouze čtyřicet procent a nepřítomných na pracovišti podle zprávy Googlu o mobilitě bylo pouze okolo třiceti procent.

Deklarované nošení roušky se sice blížilo úrovni března (88 procent oproti 95 procentům), ovšem průměrné dodržování ostatních sledovaných ochranných opatření se ukázalo značně menší (55 procent nyní oproti 67 procentům v březnu 2020).

Pokud se nic nezmění a potrvá stav z minulého týdne, znamenalo by to stagnaci vysokého počtů nakažených i lidí ve vážném stavu, a tím pádem přetížení zdravotnického systému.

Zdroj: Akademie věd České republiky, 2020, „Přísný lockdown je jediným možným řešením, vyplývá z matematických modelů“ (https://www.avcr.cz/cs/veda­‑a­‑vyzkum/socialne­‑ekonomicke­‑vedy/Prisny­‑lockdown­‑je­‑jedinym­‑moznym­‑resenim­‑vyplyva­‑z­‑matematickych­‑modelu/)

Kolik procent lidí omezilo podle šetření Život během pandemie kontakty s ostatními lidmi v týdnu mezi 19. a 25. říjnem 2020?

Experti pod vedením Martina Kalbáče z Ústavu fyzikální chemie J. Heyrovského AV ČR, Jany Vejpravové a Jiřího Klimeše z Matematicko­‑fyzikální fakulty UK uzavřeli molekuly vody do velice malých, absolutně nepropustných výdutí grafenu. Vytvořili je na hladkém povrchu oxidu křemičitého. Grafen je atomárně tenká a průhledná forma uhlíku, strukturou podobná grafitu. Má některé zvláštní fyzikální vlastnosti. Jedná se o jeden z nejpevnějších známých materiálů na světě, jehož elektrony se chovají, jako kdyby neměly žádnou efektivní hmotnost a pohybovaly se téměř rychlostí světla. Grafen by se v budoucnu dal využívat třeba pro výrobu senzorů nebo mikroprocesorů.

„Volba materiálu se ukázala jako šťastná, neboť tento atomárně tenký krystal, složený z atomů uhlíku uspořádaných ve vzoru včelí plástve, posloužil nejen k uzavření vody, ale i k samotnému experimentálnímu důkazu, že voda zamrzá až při velmi nízké teplotě,“ říká Martin Kalbáčíslo Konkrétně šlo o teplotu minus 33 °C.

Zatímco běžný led tvoří krystaly s hexagonální krystalovou strukturou, molekuly vody uvězněné mezi hladkým oxidem křemičitým a zvrásněným grafenem vytvářejí krystalické jádro pouze ve středu výdutí. V blízkosti grafenu jsou molekuly orientovány náhodně, což vede k amorfnímu uspořádání. To je také důvod, proč voda zamrzá až hluboko pod stupněm mrazu. Kvůli interakci se stěnou grafenu jsou molekuly vody neuspořádané, což brání vzniku krystalického ledu.

Pro ověření experimentu vědci provedli simulace, při nichž zahřívali led a pak pozorovali vliv tekuté vody na grafen. Ukázalo se, že atomy vody se nepohybují podle zákonů klasické fyziky a nelze u nich přesně určit, kde se nacházejí. Je potřeba uvažovat o kvantových částicích, jejichž výskyt je v daném bodě pouze pravděpodobný. „Jelikož měl simulovaný systém téměř sto tisíc atomů, činí tyto simulace jedny z největších, pro který byl tento kvantový popis kdy použit,“ uvádí autor simulací Jiří Klimeš.

Voda nezamrzá při nule. Jde snad o objev, který přepíše učebnice fyziky? Ne tak docela. Na teplotu, při které voda zamrzá, má totiž vliv i tlak okolí nebo v ní rozpuštěné látky. Například mořská voda díky vysokému obsahu soli se mění v led při teplotě minus 2 °C.

„Náš objev otevírá zcela nové možnosti studia chemických procesů v podchlazených kapalinách a fyzikálních vlastností kapalin v extrémním prostorovém omezení, které je typické například pro mezibuněčné prostory,“ doplňuje Jana Vejpravová. Podle Martina Kalbáče může mít objev význam v oblasti nanotechnologií. „V současné době pronikáme do jejich tajů a zjišťujeme, že v tomto světě je řada věcí jinak, než jsme zvyklí z makroskopického světa. Jako možnou aplikaci si dokážu představit třeba nanoreaktory. Nicméně si myslím, že nejlepší jsou aplikace, které nečekáte.“

Zdroj: Akademie věd České republiky, 2020, „Zamrzá voda při 0 °C? Ne, pokud ji v malém množství zavřete do grafenu“ (https://www.avcr.cz/cs/veda­‑a­‑vyzkum/chemicke­‑vedy/Zamrza­‑voda­‑pri-0-Ne­‑pokud­‑ji­‑v­‑malem­‑mnozstvi­‑zavrete­‑do­‑grafenu/)

Na základě informací z textu označte pravdivé tvrzení:

Experti pod vedením Martina Kalbáče z Ústavu fyzikální chemie J. Heyrovského AV ČR, Jany Vejpravové a Jiřího Klimeše z Matematicko­‑fyzikální fakulty UK uzavřeli molekuly vody do velice malých, absolutně nepropustných výdutí grafenu. Vytvořili je na hladkém povrchu oxidu křemičitého. Grafen je atomárně tenká a průhledná forma uhlíku, strukturou podobná grafitu. Má některé zvláštní fyzikální vlastnosti. Jedná se o jeden z nejpevnějších známých materiálů na světě, jehož elektrony se chovají, jako kdyby neměly žádnou efektivní hmotnost a pohybovaly se téměř rychlostí světla. Grafen by se v budoucnu dal využívat třeba pro výrobu senzorů nebo mikroprocesorů.

„Volba materiálu se ukázala jako šťastná, neboť tento atomárně tenký krystal, složený z atomů uhlíku uspořádaných ve vzoru včelí plástve, posloužil nejen k uzavření vody, ale i k samotnému experimentálnímu důkazu, že voda zamrzá až při velmi nízké teplotě,“ říká Martin Kalbáčíslo Konkrétně šlo o teplotu minus 33 °C.

Zatímco běžný led tvoří krystaly s hexagonální krystalovou strukturou, molekuly vody uvězněné mezi hladkým oxidem křemičitým a zvrásněným grafenem vytvářejí krystalické jádro pouze ve středu výdutí. V blízkosti grafenu jsou molekuly orientovány náhodně, což vede k amorfnímu uspořádání. To je také důvod, proč voda zamrzá až hluboko pod stupněm mrazu. Kvůli interakci se stěnou grafenu jsou molekuly vody neuspořádané, což brání vzniku krystalického ledu.

Pro ověření experimentu vědci provedli simulace, při nichž zahřívali led a pak pozorovali vliv tekuté vody na grafen. Ukázalo se, že atomy vody se nepohybují podle zákonů klasické fyziky a nelze u nich přesně určit, kde se nacházejí. Je potřeba uvažovat o kvantových částicích, jejichž výskyt je v daném bodě pouze pravděpodobný. „Jelikož měl simulovaný systém téměř sto tisíc atomů, činí tyto simulace jedny z největších, pro který byl tento kvantový popis kdy použit,“ uvádí autor simulací Jiří Klimeš.

Voda nezamrzá při nule. Jde snad o objev, který přepíše učebnice fyziky? Ne tak docela. Na teplotu, při které voda zamrzá, má totiž vliv i tlak okolí nebo v ní rozpuštěné látky. Například mořská voda díky vysokému obsahu soli se mění v led při teplotě minus 2 °C.

„Náš objev otevírá zcela nové možnosti studia chemických procesů v podchlazených kapalinách a fyzikálních vlastností kapalin v extrémním prostorovém omezení, které je typické například pro mezibuněčné prostory,“ doplňuje Jana Vejpravová. Podle Martina Kalbáče může mít objev význam v oblasti nanotechnologií. „V současné době pronikáme do jejich tajů a zjišťujeme, že v tomto světě je řada věcí jinak, než jsme zvyklí z makroskopického světa. Jako možnou aplikaci si dokážu představit třeba nanoreaktory. Nicméně si myslím, že nejlepší jsou aplikace, které nečekáte.“

Zdroj: Akademie věd České republiky, 2020, „Zamrzá voda při 0 °C? Ne, pokud ji v malém množství zavřete do grafenu“ (https://www.avcr.cz/cs/veda­‑a­‑vyzkum/chemicke­‑vedy/Zamrza­‑voda­‑pri-0-Ne­‑pokud­‑ji­‑v­‑malem­‑mnozstvi­‑zavrete­‑do­‑grafenu/)

Na základě informací z textu označte nepravdivé tvrzení:

Adrenalin, hormon, jejž začne tělo vylučovat ve stresové situaci typu „zaútoč, nebo uteč“, ale třeba i pohlavní hormony či kortizol – jejich společným jmenovatelem jsou endokrinní žlázy v nadledvinách, zhruba osmigramovém párovém orgánu ležícím na vršku ledvin v břišní krajině.

Právě tyto žlázy mohou zasáhnout vzácné a velice těžko léčitelné nádory, takzvané feochromocytomy a paragangliomy (nádory PCPG). V zásadě je dosud jedinou možností chirurgický zákrok, při kterém se poškozená tkáň odstraní. Musí se však vyjmout celá, každý zbyteček může vést k opětovnému nádorovému bujení.

Mezinárodní tým vědců okolo Karla Placáka z amerického Státního zdravotního ústavu (National Institute of Health), mezi nimiž byli i Kateřina Váňová a Jiří Neužil z laboratoře molekulární terapie Biotechnologického ústavu AV ČR v centru BIOCEV (společné pracoviště AV ČR a UK), v průlomovém výzkumu prokázal, že některé typy zmíněných nádorů se naprosto nesnesou se známou kyselinou askorbovou neboli vitaminem C.

„Zjistili jsme, že nádory PCPG s konkrétními genovými mutacemi překvapivě silně reagují na kyselinu askorbovou, zatímco nádory bez těchto mutací jsou rezistentní,“ vysvětluje Jiří Neužil z Biotechnologického ústavu AV ČR. Jak vědci také uvedli v článku v červencovém čísle odborného časopisu Clinical Cancer Research, důvodem je skutečnost, že nádorové buňky s danou mutací produkují více kyslíku a železa a to ve spojení s askorbátem dokáže nádor zničit.

To přirozeně otevírá cestu k novému, dosud netestovanému přístupu k léčbě vážných onemocnění. Jiří Neužil ovšem na svém kontě již významný objev má, je autorem látky Mitotam, adepta na účinný lék proti rakovině prsu či ledvin. Přípravek krátce řečeno přinutí nádorové buňky k „sebevraždě“ tím, že vyřadí z funkce mitochondrie, které nádor vyživují.

Zdroj: Akademie věd České republiky, 2020, „Nadledvinové nádory nemají rády vitamin C, zjistili vědci“ (https://www.avcr.cz/cs/strategie/aktuality/Nadledvinove­‑nadory­‑nemaji­‑rady­‑vitamin­‑C­‑zjistili­‑vedci/)

Jakým způsobem se, dle uvedeného textu, aktuálně léčí PCPG nádory?

Adrenalin, hormon, jejž začne tělo vylučovat ve stresové situaci typu „zaútoč, nebo uteč“, ale třeba i pohlavní hormony či kortizol – jejich společným jmenovatelem jsou endokrinní žlázy v nadledvinách, zhruba osmigramovém párovém orgánu ležícím na vršku ledvin v břišní krajině.

Právě tyto žlázy mohou zasáhnout vzácné a velice těžko léčitelné nádory, takzvané feochromocytomy a paragangliomy (nádory PCPG). V zásadě je dosud jedinou možností chirurgický zákrok, při kterém se poškozená tkáň odstraní. Musí se však vyjmout celá, každý zbyteček může vést k opětovnému nádorovému bujení.

Mezinárodní tým vědců okolo Karla Placáka z amerického Státního zdravotního ústavu (National Institute of Health), mezi nimiž byli i Kateřina Váňová a Jiří Neužil z laboratoře molekulární terapie Biotechnologického ústavu AV ČR v centru BIOCEV (společné pracoviště AV ČR a UK), v průlomovém výzkumu prokázal, že některé typy zmíněných nádorů se naprosto nesnesou se známou kyselinou askorbovou neboli vitaminem C.

„Zjistili jsme, že nádory PCPG s konkrétními genovými mutacemi překvapivě silně reagují na kyselinu askorbovou, zatímco nádory bez těchto mutací jsou rezistentní,“ vysvětluje Jiří Neužil z Biotechnologického ústavu AV ČR. Jak vědci také uvedli v článku v červencovém čísle odborného časopisu Clinical Cancer Research, důvodem je skutečnost, že nádorové buňky s danou mutací produkují více kyslíku a železa a to ve spojení s askorbátem dokáže nádor zničit.

To přirozeně otevírá cestu k novému, dosud netestovanému přístupu k léčbě vážných onemocnění. Jiří Neužil ovšem na svém kontě již významný objev má, je autorem látky Mitotam, adepta na účinný lék proti rakovině prsu či ledvin. Přípravek krátce řečeno přinutí nádorové buňky k „sebevraždě“ tím, že vyřadí z funkce mitochondrie, které nádor vyživují.

Zdroj: Akademie věd České republiky, 2020, „Nadledvinové nádory nemají rády vitamin C, zjistili vědci“ (https://www.avcr.cz/cs/strategie/aktuality/Nadledvinove­‑nadory­‑nemaji­‑rady­‑vitamin­‑C­‑zjistili­‑vedci/)

Z jakého důvodu nelze využít tuto metodu i na jiné nádory než na PCPG?

Adrenalin, hormon, jejž začne tělo vylučovat ve stresové situaci typu „zaútoč, nebo uteč“, ale třeba i pohlavní hormony či kortizol – jejich společným jmenovatelem jsou endokrinní žlázy v nadledvinách, zhruba osmigramovém párovém orgánu ležícím na vršku ledvin v břišní krajině.

Právě tyto žlázy mohou zasáhnout vzácné a velice těžko léčitelné nádory, takzvané feochromocytomy a paragangliomy (nádory PCPG). V zásadě je dosud jedinou možností chirurgický zákrok, při kterém se poškozená tkáň odstraní. Musí se však vyjmout celá, každý zbyteček může vést k opětovnému nádorovému bujení.

Mezinárodní tým vědců okolo Karla Placáka z amerického Státního zdravotního ústavu (National Institute of Health), mezi nimiž byli i Kateřina Váňová a Jiří Neužil z laboratoře molekulární terapie Biotechnologického ústavu AV ČR v centru BIOCEV (společné pracoviště AV ČR a UK), v průlomovém výzkumu prokázal, že některé typy zmíněných nádorů se naprosto nesnesou se známou kyselinou askorbovou neboli vitaminem C.

„Zjistili jsme, že nádory PCPG s konkrétními genovými mutacemi překvapivě silně reagují na kyselinu askorbovou, zatímco nádory bez těchto mutací jsou rezistentní,“ vysvětluje Jiří Neužil z Biotechnologického ústavu AV ČR. Jak vědci také uvedli v článku v červencovém čísle odborného časopisu Clinical Cancer Research, důvodem je skutečnost, že nádorové buňky s danou mutací produkují více kyslíku a železa a to ve spojení s askorbátem dokáže nádor zničit.

To přirozeně otevírá cestu k novému, dosud netestovanému přístupu k léčbě vážných onemocnění. Jiří Neužil ovšem na svém kontě již významný objev má, je autorem látky Mitotam, adepta na účinný lék proti rakovině prsu či ledvin. Přípravek krátce řečeno přinutí nádorové buňky k „sebevraždě“ tím, že vyřadí z funkce mitochondrie, které nádor vyživují.

Zdroj: Akademie věd České republiky, 2020, „Nadledvinové nádory nemají rády vitamin C, zjistili vědci“ (https://www.avcr.cz/cs/strategie/aktuality/Nadledvinove­‑nadory­‑nemaji­‑rady­‑vitamin­‑C­‑zjistili­‑vedci/)

Jaké je hlavní téma textu?

„Na rozdíl od živočichů nemohou rostliny před nepřízní počasí nebo nebezpečím nikam utéct. Musí proto neuvěřitelně mazaně koordinovat svůj růst a vývoj a umět se pružně přizpůsobit změnám prostředí. A přesně to jim umožňují rostlinné hormony neboli fytohormony,“ vysvětluje Jan Petrášek z Ústavu experimentální botaniky AV ČR.

Podle diktátu těchto látek se vyvíjí všech 350 tisíc rostlinných druhů, které na Zemi odhadem existují. Stometrovou sekvoj ve slunné Kalifornii tak řídí obdobné mechanismy jako drobnou sedmikrásku kdesi v příkopu u Horní Dolní. Výsledný vzhled každé květiny, keře nebo stromu je ostatně taky dílem hormonů.

A čím se tyto látky liší od svých jmenovců u člověka? Zatímco lidské hormony vznikají ve specializovaných orgánech, rostlinné se tvoří prakticky ve všech buňkách jejich těla. Na místo potřeby pak pletivy cestují i za pomoci přenašečů – buňky si tedy látku předávají mezi sebou a jejich toky rozhodují o reakci rostliny.

Každý z devíti dosud popsaných druhů fytohormonů pak plní hned několik funkcí a ve svém působení se všelijak doplňují. U lidí přitom platí: co hormon, to striktně daný úkol v konkrétní části organismu.

„Proč v přírodě na místech, kam často chodíme ‚na malou‘, roste tráva rychleji než jinde?“ lámali si hlavu naši předkové. I snaha získat odpověď na tuto zdánlivě banální otázku přispěla k objevu jednoho z nejvšestrannějších fytohormonů – auxinu.

Jeho účinky studoval britský přírodovědec Charles Darwin už na konci devatenáctého století, neměl však tušení o chemické podstatě této látky. Tu vědci objasnili až ve čtyřicátých letech století následujícího, a to právě díky analýzám lidské moči, v níž hledali růstové látky a která shodou okolností obsahuje obrovské množství strukturou naprosto totožné sloučeniny.

„Tento hormon ovlivňuje především dělení a prodlužování buněk, a tím růst stonků, větví i kořenového systému. Vedle toho má však na svědomí také všechny ohybové reakce rostlin za světlem i to, že každá bylina nebo strom má hlavní stonek, který řídí růst ostatních výhonů,“ popisuje Jan Petrášek.
Zdroj: Akademie věd České republiky, 2020, „I s rostlinami cvičí hormony.

Vědci studují jak“ (https://www.avcr.cz/cs/veda­‑a­‑vyzkum/biologie­‑a­‑lekarske­‑vedy/I­‑s­‑rostlinami­‑cvici­‑hormony.-Vedci­‑studuji­‑jak/)

Na základě informací z textu označte nepravdivé tvrzení:

„Na rozdíl od živočichů nemohou rostliny před nepřízní počasí nebo nebezpečím nikam utéct. Musí proto neuvěřitelně mazaně koordinovat svůj růst a vývoj a umět se pružně přizpůsobit změnám prostředí. A přesně to jim umožňují rostlinné hormony neboli fytohormony,“ vysvětluje Jan Petrášek z Ústavu experimentální botaniky AV ČR.

Podle diktátu těchto látek se vyvíjí všech 350 tisíc rostlinných druhů, které na Zemi odhadem existují. Stometrovou sekvoj ve slunné Kalifornii tak řídí obdobné mechanismy jako drobnou sedmikrásku kdesi v příkopu u Horní Dolní. Výsledný vzhled každé květiny, keře nebo stromu je ostatně taky dílem hormonů.

A čím se tyto látky liší od svých jmenovců u člověka? Zatímco lidské hormony vznikají ve specializovaných orgánech, rostlinné se tvoří prakticky ve všech buňkách jejich těla. Na místo potřeby pak pletivy cestují i za pomoci přenašečů – buňky si tedy látku předávají mezi sebou a jejich toky rozhodují o reakci rostliny.

Každý z devíti dosud popsaných druhů fytohormonů pak plní hned několik funkcí a ve svém působení se všelijak doplňují. U lidí přitom platí: co hormon, to striktně daný úkol v konkrétní části organismu.

„Proč v přírodě na místech, kam často chodíme ‚na malou‘, roste tráva rychleji než jinde?“ lámali si hlavu naši předkové. I snaha získat odpověď na tuto zdánlivě banální otázku přispěla k objevu jednoho z nejvšestrannějších fytohormonů – auxinu.

Jeho účinky studoval britský přírodovědec Charles Darwin už na konci devatenáctého století, neměl však tušení o chemické podstatě této látky. Tu vědci objasnili až ve čtyřicátých letech století následujícího, a to právě díky analýzám lidské moči, v níž hledali růstové látky a která shodou okolností obsahuje obrovské množství strukturou naprosto totožné sloučeniny.

„Tento hormon ovlivňuje především dělení a prodlužování buněk, a tím růst stonků, větví i kořenového systému. Vedle toho má však na svědomí také všechny ohybové reakce rostlin za světlem i to, že každá bylina nebo strom má hlavní stonek, který řídí růst ostatních výhonů,“ popisuje Jan Petrášek.
Zdroj: Akademie věd České republiky, 2020, „I s rostlinami cvičí hormony.

Vědci studují jak“ (https://www.avcr.cz/cs/veda­‑a­‑vyzkum/biologie­‑a­‑lekarske­‑vedy/I­‑s­‑rostlinami­‑cvici­‑hormony.-Vedci­‑studuji­‑jak/)

Jaké je hlavní téma textu?

A deadly animal virus that causes fevers, abdominal pain, vomiting, bleeding gums, skin rash and pain behind the eyes can now spread between people, the Centers for Disease Control and Prevention (CDC) announced Monday (Nov. 16).

Until now, there had been only one confirmed case of Chapare virus, an Ebola­­‑like illness that turned up in the rural Bolivian province of Chapare in 2004 and then disappeared. But in 2019, at least five more people caught the bug, according to research now made public. The virus spread from person to person through bodily fluids in a region near Bolivia’s capital city of La Paz, killing three people. There are no active outbreaks of Chapare in 2020, and even in the event of further outbreaks the virus would be unlikely to cause a pandemic, according to virus experts.

Source: Livescience.com, 2020, „Deadly hemorrhagic fever in Bolivia can spread between people“ (https://www.livescience.com/chapare­‑virus­‑human­‑transmission.htm)

Based on the information in the text, decide which of the following statements is false: