Bit je základní jednotkou dat, používanou především v číslicové a výpočetní technice a v teorii informace. Značí se malým písmenem b, ale současně se může také objevit i označení bit. Bit může nabývat pouze jednu ze dvou hodnot, nejběžnější znázornění těchto hodnot jsou 0 a 1. Obě hodnoty mohou také být interpretovány jako logické či jiné hodnoty (true/false, ano/ne, bílá/černá). Bit se v praxi nejčastěji objevuje jako základní jednotka kapacity paměti, tzn. jednotka množství informace, která může být v jednom okamžiku v paměti uložena. Pokud kapacitu podělíme časem, získáme přenosovou rychlost, jejíž jednotkou je tedy bit za sekundu (bit/s, podle angličtiny někdy označován bps – bit per second). např. modem s přenosovou rychlostí 56 kbit/s je schopen každou sekundu přenést 56 kilobitů dat. Skupina 8 bitů se nazývá bajt (byte).

Zatímco poskytovatelé připojení používají k vyjádření přenosové rychlosti většinou násobků jednotek bit/s (např. Mb/s), většina uživatelských programů (např. webové prohlížeče) ukazují rychlosti v jednotkách odvozených od byte (např. MB/s), ve které se udávají i velikosti souborů. Dochází tak ke zmatení, kdy si lidé myslí, že např. při rychlosti připojení 1 Mb/s stáhnou za 1 s soubor o velikosti 1 MB, přitom ke stažení takového souboru za sekundu by ve skutečnosti potřebovali připojení 8 Mb/s. Může též dojít ke špatnému posouzení konkurenčních nabídek – poskytovatel rychlosti 20 Mb/s poskytuje nižší rychlost, než poskytoval rychlosti 3 MB/s (což je 24 Mb/s).

Zdroj: Wikipedia, upraveno (https://cs.wikipedia.org/wiki/Bit)

Které z následujících tvrzení vyplývá z uvedeného textu?

Bit je základní jednotkou dat, používanou především v číslicové a výpočetní technice a v teorii informace. Značí se malým písmenem b, ale současně se může také objevit i označení bit. Bit může nabývat pouze jednu ze dvou hodnot, nejběžnější znázornění těchto hodnot jsou 0 a 1. Obě hodnoty mohou také být interpretovány jako logické či jiné hodnoty (true/false, ano/ne, bílá/černá). Bit se v praxi nejčastěji objevuje jako základní jednotka kapacity paměti, tzn. jednotka množství informace, která může být v jednom okamžiku v paměti uložena. Pokud kapacitu podělíme časem, získáme přenosovou rychlost, jejíž jednotkou je tedy bit za sekundu (bit/s, podle angličtiny někdy označován bps – bit per second). např. modem s přenosovou rychlostí 56 kbit/s je schopen každou sekundu přenést 56 kilobitů dat. Skupina 8 bitů se nazývá bajt (byte).

Zatímco poskytovatelé připojení používají k vyjádření přenosové rychlosti většinou násobků jednotek bit/s (např. Mb/s), většina uživatelských programů (např. webové prohlížeče) ukazují rychlosti v jednotkách odvozených od byte (např. MB/s), ve které se udávají i velikosti souborů. Dochází tak ke zmatení, kdy si lidé myslí, že např. při rychlosti připojení 1 Mb/s stáhnou za 1 s soubor o velikosti 1 MB, přitom ke stažení takového souboru za sekundu by ve skutečnosti potřebovali připojení 8 Mb/s. Může též dojít ke špatnému posouzení konkurenčních nabídek – poskytovatel rychlosti 20 Mb/s poskytuje nižší rychlost, než poskytoval rychlosti 3 MB/s (což je 24 Mb/s).

Zdroj: Wikipedia, upraveno (https://cs.wikipedia.org/wiki/Bit)

Které z následujících tvrzení vyplývá z uvedeného textu?

Bit je základní jednotkou dat, používanou především v číslicové a výpočetní technice a v teorii informace. Značí se malým písmenem b, ale současně se může také objevit i označení bit. Bit může nabývat pouze jednu ze dvou hodnot, nejběžnější znázornění těchto hodnot jsou 0 a 1. Obě hodnoty mohou také být interpretovány jako logické či jiné hodnoty (true/false, ano/ne, bílá/černá). Bit se v praxi nejčastěji objevuje jako základní jednotka kapacity paměti, tzn. jednotka množství informace, která může být v jednom okamžiku v paměti uložena. Pokud kapacitu podělíme časem, získáme přenosovou rychlost, jejíž jednotkou je tedy bit za sekundu (bit/s, podle angličtiny někdy označován bps – bit per second). např. modem s přenosovou rychlostí 56 kbit/s je schopen každou sekundu přenést 56 kilobitů dat. Skupina 8 bitů se nazývá bajt (byte).

Zatímco poskytovatelé připojení používají k vyjádření přenosové rychlosti většinou násobků jednotek bit/s (např. Mb/s), většina uživatelských programů (např. webové prohlížeče) ukazují rychlosti v jednotkách odvozených od byte (např. MB/s), ve které se udávají i velikosti souborů. Dochází tak ke zmatení, kdy si lidé myslí, že např. při rychlosti připojení 1 Mb/s stáhnou za 1 s soubor o velikosti 1 MB, přitom ke stažení takového souboru za sekundu by ve skutečnosti potřebovali připojení 8 Mb/s. Může též dojít ke špatnému posouzení konkurenčních nabídek – poskytovatel rychlosti 20 Mb/s poskytuje nižší rychlost, než poskytoval rychlosti 3 MB/s (což je 24 Mb/s).

Zdroj: Wikipedia, upraveno (https://cs.wikipedia.org/wiki/Bit)

Jak může vypadat jeden byte?

Asi nejznámějším startovacím střediskem raket je Startovací komplex 39 ve Vesmírném středisku Johna Kennedyho na Floridě. Celý komplex obsahuje několik startovacích ramp pro různé typy raket. Mimo jiné se zde nachází i přistávací dráha. Každá rampa je pak vysoce zabezpečená: únikové prostředky v případě nehody při startu jsou například nouzový výtah s rychlostí až 96 km/h, následný převoz obrněným vozidlem k vrtulníku a odlet do bezpečí.

Vzdálenost mezi rampami je 2,4 km a montážní hala leží ve vzdálenosti téměř 5 km. Na každé rampě se nachází věž pro přístup k raketě. Věž se skládá ze dvou částí: nepohyblivá a otočná obslužná konstrukce (systém nakládání a vstup pro posádku). Kromě toho zajišťuje věž i ochranu rakety před počasím. Je zkonstruována pro ochranu před větrem až o rychlosti 111 km/h. Před startem se také pod raketoplán napouští až 1 milion litrů vody pro ztlumení nechtěných následků startu rakety. Chrání ji tak před možným poškozením, což můžeme pěkně vidět při startu rakety. Žhavé motory odpaří většinu vody a start raket je díky tomu doprovázený velkými bílými oblaky vodních par.

Zdroj: seminární práce o problematice letů do Vesmíru

Které z následujících tvrzení nevyplývá z textu?

Asi nejznámějším startovacím střediskem raket je Startovací komplex 39 ve Vesmírném středisku Johna Kennedyho na Floridě. Celý komplex obsahuje několik startovacích ramp pro různé typy raket. Mimo jiné se zde nachází i přistávací dráha. Každá rampa je pak vysoce zabezpečená: únikové prostředky v případě nehody při startu jsou například nouzový výtah s rychlostí až 96 km/h, následný převoz obrněným vozidlem k vrtulníku a odlet do bezpečí.

Vzdálenost mezi rampami je 2,4 km a montážní hala leží ve vzdálenosti téměř 5 km. Na každé rampě se nachází věž pro přístup k raketě. Věž se skládá ze dvou částí: nepohyblivá a otočná obslužná konstrukce (systém nakládání a vstup pro posádku). Kromě toho zajišťuje věž i ochranu rakety před počasím. Je zkonstruována pro ochranu před větrem až o rychlosti 111 km/h. Před startem se také pod raketoplán napouští až 1 milion litrů vody pro ztlumení nechtěných následků startu rakety. Chrání ji tak před možným poškozením, což můžeme pěkně vidět při startu rakety. Žhavé motory odpaří většinu vody a start raket je díky tomu doprovázený velkými bílými oblaky vodních par.

Zdroj: seminární práce o problematice letů do Vesmíru

Které tvrzení je podle textu jednoznačně chybné?

Palimpsest je v diplomatice označení pro psací látku, ze které bylo původní písmo záměrně odstraněno buď vyškrabáním nožem či pemzou (v případě pergamenu) či omytím (u papyru) a nahrazeno novým textem. Z důvodu úspory materiálu (především u pergamenu byla velkou nevýhodou jeho vysoká cena) bylo toto druhotné používání (reskribace) obvyklé již v období antiky a velmi se rozšířilo ve středověku. Palimpsesty jsou zajímavými historickými dokumenty, protože speciální lampy umožňují čtení původního vyškrabaného textu (staršího a tedy zpravidla historicky cennějšího). Reskribace se velmi rozmohla ve středověku, kdy byly v klášterech často vyškrabávány rukopisy obsahující pohanské texty, mnohdy i klasická díla antického písemnictví a místo nich vznikaly církevní texty. Protože však původní písmo nezmizelo úplně a zůstalo více méně čitelné (i díky moderním technologiím), dochovaly se tak velmi staré a vzácné texty. Codex Ambrosianus tak uchoval část díla dramatika Tita Maccia Plauta, Codex Veronensis obsahuje Liviovy Dějiny od založení Města.) Codex Ephraemi rescriptus obsahuje pod textem z 12. století původní starozákonní a novozákonní texty z 5. století. Novozákonní text obsahuje všechny části knih kromě Druhého listu Tesalonickým a Druhého listu Janova. Kodex je uchováván ve Francouzské národní knihovně. Dalším příkladem je Archimédova kniha, ve které nastiňuje hlavní principy integrálního počtu.

Dnes se v přeneseném slova smyslu také výraz palimpsest užívá i v literární teorii intertextuality. Palimpsestem se rozumí text, skrze nějž „prosvítá“ jiný text, tedy např. parodie: skrze parodující text lze vidět text parodovaný. Termín palimpsest do literární vědy zavedla členka tzv. Kostnické školy slavistka Renate Lachmannová, která jej definuje jako „druhý zápis textu, kterým prosvítá text původní“. V medicíně se pojem užívá pro ostrůvkovitou poruchu paměti způsobenou alkoholovou intoxikací, případně delirantním stavem, který zabrání uložení paměti různě dlouhého časového úseku.

Zdroj: Wikipedia, upraveno (https://cs.wikipedia.org/wiki/Palimpsest)

Co podle textu znamená pojem palimpsest v literární teorii?

V tabulce je uvedena sklizeň ovoce v ČR v tisících.

Zdroj: Český úřad statistický, 2021, „Vzdělávání – celkový přehled“ (https://vdb.czso.cz/vdbvo2/faces/cs/index.jsf?page=vystup­‑objekt­bkvt=T3ZvY27DqSBzdHJvbXk.&pvo=ZEM02M & z=T & f=TABULKA & katalog=all & c=v3~8__RP2018&&str=v442)

Na základě dat v tabulce vyberte pravdivé tvrzení:

V tabulce jsou uvedeny počty škol dle jejich úrovně v ČR.

Zdroj: Český úřad statistický, 2021, „Vzdělávání – celkový přehled“ (https://vdb.czso.cz/vdbvo2/faces/index.jsf?page=vystup­‑objekt & z=T & f=TABULKA & katalog=30848 & pvo=VZD01 & str=v62)

Na základě dat v tabulce vyberte pravdivé tvrzení:

Tokamak je typ magnetické nádoby. Nyní se nejvíce používá při výzkumu termojaderné fúze pro udržení vysokoteplotního plazmatu. Tokamaky mají prstencový tvar, kolem kterého je vinuta cívka, jejíž magnetické pole zabraňuje interakce plazmatu a stěny nádoby. Aby byla v tokamaku pro fúzi dostatečná teplota, tak se plazma musí neustále zahřívat pomocí dodatečného ohřevu. Existují tři základní metody ohřívání plazmatu v tokamaku. Hlavní typ ohřevu plazmatu je ohřev pomocí elektrického proudu. Ten plazma ohřívá na základě jeho odporu, který se ale s narůstající teplotou snižuje a účinnost metody tak postupně klesá. Kromě ohřevu proudem je tedy nutné ohřívat plazma buď mikrovlnným zářením nebo vstřikováním svazků urychlených neutrálních částic. Ve fúzních elektrárnách však nebudou tyto dodatečné ohřevy trvale potřeba, protože energie uvolněná fúzí bude plazma dostatečně zahřívat. Bude tak stačit počáteční impulz, který fúzi zažehne.

Za hlavní tokamaky, které jsou v současné době v provozu, lze považovat evropský JET, japonský JT-60 a francouzský tokamak Tore Supra. Právě na tokamaku JET bylo poprvé uvolněno termojadernou fúzí významnější množství energie. Tento tokamak dosáhl v roce 1991 Lawnsova kritéria Q = 0,65 (poměr energie, jenž je potřeba plazmatu dodat a energie uvolněné při termojaderné fúzi) a drží tak dosavadní rekord. Aby se ale dalo uvažovat o využití tokamaku jako elektrárny, tak je potřeba aby Q > 10. I to se pokusí právě budovaný mezinárodní tokamak ITER.

Zdroj: seminární práce o termojaderných reakcích a jejich využití

Které z následujících tvrzení vyplývá z uvedeného textu?

Tokamak je typ magnetické nádoby. Nyní se nejvíce používá při výzkumu termojaderné fúze pro udržení vysokoteplotního plazmatu. Tokamaky mají prstencový tvar, kolem kterého je vinuta cívka, jejíž magnetické pole zabraňuje interakce plazmatu a stěny nádoby. Aby byla v tokamaku pro fúzi dostatečná teplota, tak se plazma musí neustále zahřívat pomocí dodatečného ohřevu. Existují tři základní metody ohřívání plazmatu v tokamaku. Hlavní typ ohřevu plazmatu je ohřev pomocí elektrického proudu. Ten plazma ohřívá na základě jeho odporu, který se ale s narůstající teplotou snižuje a účinnost metody tak postupně klesá. Kromě ohřevu proudem je tedy nutné ohřívat plazma buď mikrovlnným zářením nebo vstřikováním svazků urychlených neutrálních částic. Ve fúzních elektrárnách však nebudou tyto dodatečné ohřevy trvale potřeba, protože energie uvolněná fúzí bude plazma dostatečně zahřívat. Bude tak stačit počáteční impulz, který fúzi zažehne.

Za hlavní tokamaky, které jsou v současné době v provozu, lze považovat evropský JET, japonský JT-60 a francouzský tokamak Tore Supra. Právě na tokamaku JET bylo poprvé uvolněno termojadernou fúzí významnější množství energie. Tento tokamak dosáhl v roce 1991 Lawnsova kritéria Q = 0,65 (poměr energie, jenž je potřeba plazmatu dodat a energie uvolněné při termojaderné fúzi) a drží tak dosavadní rekord. Aby se ale dalo uvažovat o využití tokamaku jako elektrárny, tak je potřeba aby Q > 10. I to se pokusí právě budovaný mezinárodní tokamak ITER.

Zdroj: seminární práce o termojaderných reakcích a jejich využití

Které z následujících tvrzení odporuje uvedenému textu?