„Na rozdíl od živočichů nemohou rostliny před nepřízní počasí nebo nebezpečím nikam utéct. Musí proto neuvěřitelně mazaně koordinovat svůj růst a vývoj a umět se pružně přizpůsobit změnám prostředí. A přesně to jim umožňují rostlinné hormony neboli fytohormony,“ vysvětluje Jan Petrášek z Ústavu experimentální botaniky AV ČR.

Podle diktátu těchto látek se vyvíjí všech 350 tisíc rostlinných druhů, které na Zemi odhadem existují. Stometrovou sekvoj ve slunné Kalifornii tak řídí obdobné mechanismy jako drobnou sedmikrásku kdesi v příkopu u Horní Dolní. Výsledný vzhled každé květiny, keře nebo stromu je ostatně taky dílem hormonů.

A čím se tyto látky liší od svých jmenovců u člověka? Zatímco lidské hormony vznikají ve specializovaných orgánech, rostlinné se tvoří prakticky ve všech buňkách jejich těla. Na místo potřeby pak pletivy cestují i za pomoci přenašečů – buňky si tedy látku předávají mezi sebou a jejich toky rozhodují o reakci rostliny.

Každý z devíti dosud popsaných druhů fytohormonů pak plní hned několik funkcí a ve svém působení se všelijak doplňují. U lidí přitom platí: co hormon, to striktně daný úkol v konkrétní části organismu.

„Proč v přírodě na místech, kam často chodíme ‚na malou‘, roste tráva rychleji než jinde?“ lámali si hlavu naši předkové. I snaha získat odpověď na tuto zdánlivě banální otázku přispěla k objevu jednoho z nejvšestrannějších fytohormonů – auxinu.

Jeho účinky studoval britský přírodovědec Charles Darwin už na konci devatenáctého století, neměl však tušení o chemické podstatě této látky. Tu vědci objasnili až ve čtyřicátých letech století následujícího, a to právě díky analýzám lidské moči, v níž hledali růstové látky a která shodou okolností obsahuje obrovské množství strukturou naprosto totožné sloučeniny.

„Tento hormon ovlivňuje především dělení a prodlužování buněk, a tím růst stonků, větví i kořenového systému. Vedle toho má však na svědomí také všechny ohybové reakce rostlin za světlem i to, že každá bylina nebo strom má hlavní stonek, který řídí růst ostatních výhonů,“ popisuje Jan Petrášek.
Zdroj: Akademie věd České republiky, 2020, „I s rostlinami cvičí hormony.

Vědci studují jak“ (https://www.avcr.cz/cs/veda­‑a­‑vyzkum/biologie­‑a­‑lekarske­‑vedy/I­‑s­‑rostlinami­‑cvici­‑hormony.-Vedci­‑studuji­‑jak/)

Jaké je hlavní téma textu?