Angličtina: souhrn gramatiky

Přeskakujeme present simple a present continuous (časy přítomnosti), předpokládáme znalost za zcela základní.

  past simple

Pro popis něčeho, co se stalo v minulosti, jednorázově. Často bývá doprovázen nějakým časovým určením (před 3 měsíci, včera..)   I bought a new pen yesterday.

Pro věci, co se dříve obvykle / pravidelně děly, byly.   Long ago, people wore armor in battles.

Události, které trvaly v minulosti. Není zde důraz na to, že to trvalo nějakou dobu, jde o to že to už není.   We were neighbors for nearly five years.

Věty se tvoří pomocí sloves v minulém čase (pravidelné: koncovkou -ed, nepravidelné: zpaměti).

  present perfect simple + continuous

Rozdíl u těchto časů (simple / continuous) je pouze v tom, že u continuous se klade důraz na to, že děj probíhá/al. To platí u všech těchto dvojic časů (present s/c, past s/c, present perfect s/c ad.)

Používáme present perfect simple pro

věci a události, které se staly v minulosti v neurčeném čase   They have arrived in Italy.

Ale nemůžeme jej použít s přesným určením času, pak se používá past simple:   A: I've finished my degree! B: Oh really? When did you have your exam? A: I had my exam two days ago.

Použijeme také pro věci a události, které z minulosti pokračují do současnosti, častý je výskyt časových určení for a since:  We have lived there since 1986.   She hasn't made any progress for two months!

Pokud se odehrálo něco, co má důsledky na přítomnost, nějak ovlivňuje či je to zřejmé   He has split milk on his trousers. (and now he has dirty clothes)

Náhlé události, obvykle s just   I have cut my finger! The film has just started.

Životní zkušenosti, často s before   I have never tried this out! He has never been in Spain before.

Present perfect používáme, když se ve větě objevují slova just, yet, already, ever, never, still, objevují se hned po HAVE a nebo na koneci věty (yet pouze na konec nebo úplný začátek věty):  I have never seen this before.   He hasn't visited his brother yet.   Yet he hasn't published any book. (zastarale)

Present perfect a past simple se mohou objevovat ve větách společně:  I have lived in France since I was child.

Pozor, aby se vám tyto dva časy nepletly dohromady, logicky se některá slovesa pro present perfect nehodí:
 I left my office three hours ago. Nemůžeme opouštět naši kancelář po tři hodiny, prostě odejdeme. Nejedná se o dlouhodobou činnost.

Používáme present perfect continuous pro

věci a události, které se staly v minulosti a pokračují doteď s důrazem na průběh / trvání  I have been waiting for three hours!

Rozdíl s present perfect simple:
  I've played this game.  v minulosti jsem tuto hru hrál
  I've been playing this game.  začal sem v minulosti a ještě stále totu hru hraji

Struktura:

Větu sestavíme pomocí HAVE/HAS + past participle (sloveso "ve třetím" tvaru: be > been, see > seen ad.):

  past continuous

používáme pro popis událostí, které probíhaly v minulém čase (a již neprobíhají)   I was playing computer games yesterday.

Pro popis něčeho, co se stalo (past simple), zatímco se dělo něco jiného (past continuous) - oblíbené u testů   While I was watching TV, my toast burned.

Popis scény ve vyprávění, navození atmosféry (důraz na aktuálnost, průběh)  I was wandering what to do and everybody was getting angry.

Pro popis dvou souběžných událostí   While I was listening to the radio, I was thinking about my siblings.

Věty se tvoří pomocí slovesa to BE v minulém čase a sloves s příponou -ing.

  past perfect simple + continuous

Opět je rozdíl v tom, že u continuous se klade důraz na to, že něco probíhalo po nějakou dobu.

Používáme past perfect simple pro

věci a události, které se staly v minulosti před jinou událostí (vracíme se v čase), často používáme when, after   After the competition was over we found out, that somebody had stolen all medals.

  Pokud vyprávíme v časové posloupnosti, past perfect nepoužijeme:  I was so tired that I went to bed.

Používá se také pro přání do minulosti (kdybych byl býval.. ALE nejedná se o třetí kondicionál, jen to má k sobě významově blízko):

  Past perfect:  I wish I had passed that exam.
  3rd conditional:  If I had passed that exam, I'd have had a degree.

  When I got home, they had left.(odešli předtím, než jsem se vrátil domů)
  When I got home, they left.(odešli potom, co jsem dojel domů)

Používáme past perfect continuous pro

pokud mluvíme o události, která trvala až do jiné události v minulosti   We had been waiting for one hour before we got our meal!

pro popis dějů, stavů s důrazem na průběh, délku trvání   I was very tired yesterday because I had been reading all night.

Struktura:

Větu sestavíme pomocí HAD + past participle (sloveso "ve třetím" tvaru: be > been, see > seen ad.):

  future: will / shall

Will používáme:

Náhlá rozhodnutí, změna:   Oh, I will stay home then.

Předpovědi, domněnky (často s think, believe, expect, hope):   I hope I will be an astronaut.

Nabídky:   I will buy it if you want.

Žádosti:   Will you help me?

Sliby:   Yes, I'll be there.

Výhružky:   Get out or I will call the police.

Fakta:   Summer holiday will be much longer this year.

Shall používáme:

Nabídky:   Shall I go there?

Návrhy:   Shall we buy this car?

Dotazy (rady):   Where shall I put this jacket?

Struktura:

Větu sestavíme pomocí SHALL / WILL + present simple:

  future: going to

Používáme při záměru (silné rozhodnutí, silnější než will):   I am going to sell my car tomorrow.

Předpovědi založené na náhlé změně, na evidenci v přítomnosti:
  Look! This building is going to fall! (will)
  This building will fall one day. (going to)

Struktura:

Větu sestavíme pomocí to be + GOING TO + present simple:

  future continuous (will + ing, to be + ing)

Will + ing použijeme:

pro popis věcí, dějů odehrávajících se po nějakou dobu v budoucnosti:   I will be watching a movie at eight.

pro události, které se pravidelně odehrávají a nebo jsou očekávány:   She'll be having a baby!

při popisu událostí, které se budou odehrávat v běžném sledu:   I will be staying in this night.

Můžeme jej použít i pro hádání o něčem, co by se mohlo dít právě teď (předpokládáme):   Don't go shopping now, they will be having a lunch break.

Obvykle zde najdeme často požívané fráze:

• By...
• By the time + časové určení slovesem v PRESENT SIMPLE (By the time I am in school..)
• This time + kdy (By the time next month..)
• In ____ year's time...
• When + časové určení slovesem v PRESENT SIMPLE (When I go out..)

To be + ing použijeme:

při popisu událostí, odehrávajících se v bezprostřední budoucnosti  I am playing a football match in a hour.

když mluvíme o dohodnutých schůzkách, návštěvách (arrangments)  I am seeing a doctor tomorrow.(už jsem zavolal a jsem objednaný)

velice často obsahují časová určení

Struktura:

Nezapomínejte na slovesa, která se nikdy nepoužívají v -ing tvaru:

• POSSESS
• OWN
• BELONG
• LIKE
• LOVE
• HATE
• SEEM
• BE
• COST
• WANT

  future: present simple / to be + to

Present simple použijeme:

pro obvyklé věci, které se budou dít pravidelně (podle nějakého rozvrhu, plánu ad.)  The bus leaves at two.

ve větách s budoucností po after, when, as soon as, until   I will go to bed when I get home.

To be + to

oficiální schůzky, zvláště při ohlašování  The president is to visit the USA tomorrow.

dá se použít místo GOING TO, je více formální Their house is to be sold soon.

Struktura:

  future perfect

používáme pro věci, které se mají stát do nějakého data v budoucnosti  I will have completed my course by the 4th of July.

Struktura:

Větu vytvoříme pomocí WILL a present perfect (HAVE/HAS + past participle):

  zero conditional

Ani si prakticky neuvědomujeme, že ho používáme. Jedná se o normální tvar věty If ..., then ... / When ..., then...

Použití pro popsání skutečnosti (věci, co jsou vždy nějak):   When you fall to water, you get wet.

Použití pouze přítomného prostého času:   When you mix yellow and blue, you get green.

  1st conditional

Používá se, když mluvíme o možných událostech v budoucnosti:   If you try it, you will see whether it works.

Struktura:

Není jednoznačná, po IF je vždy prostý čas - ale různých druhů: present contiuous / simple / perfect , stejně tak druhá věta obsahuje budoucnost will / going to / modals / ... pro vyjádření budoucnosti.

Věta nemusí nutně obsahovat IF:   Try it and you will see whether it works.

Kromě toho lze použít fráze (just) in case, provided, unless:   Unless you finish it quickly, you will fail.   Bring an umbrella in case it rains.

  2nd conditional

Používá se, když mluvíme o smyšlených věcech či situacích, nepravděpodobných/nemožných událostech:   If I had a cat, I would be able to get rid of mice.

Struktura:

Budeme si pamatovat, že po IF je vždy minulý čas, a druhá věta obsahuje v minulém čase už jen tu podmínku WOULD/COULD, proto sloveso je v infinitivu. Stačí se tedy podívat, kde je IF, a už neuděláte chybu.

Není chybou, když se používá WERE u všech vět nehledě na osobu, a je jedno, jestli použijete WERE, nebo WAS:  If he were prepared, he wouldn't fail.

Používejte vždy COULD pro vysněné schopnosti (tedy kdybych MOHL hrát/zpívat/malovat...):  If I could sing, I would join a band.  If I sang, I would join a band.

  3rd conditional

Používá se, když mluvíme o přáních nebo smyšlených věcech či situacích v minulosti (typické české "kdybych byl býval ..."):   If he had written a book, he might have been famous.

Struktura

Budeme si pamatovat, že po IF je vždy předminulý čas (to je přece logické: stalo by se něco, kdyby (if) se stalo/nestalo něco jiného, což je odkaz před nějakou jinou věc v minulosti, což je primární použití předminulého času) a druhá věta obsahuje v minulém čase už jen tu podmínku WOULD/COULD + HAVE a sloveso je v příčestí minulém. Zase se tedy stačí podívat, kde je IF, a už neuděláte chybu. Dobře se pamatuje, že kde není could/would, tak musí být o minulý čas víc, aby se to vyrovnalo (tedy co minulý čas, to bod:  If I had (+1) waited (+1) a bit longer, I would (+1) have (+0) seen (+1) falling stars.).

Struktura:

Problémem někdy bývá zkracování, kdy pak už člověk nemusí trefit, co má před sebou (I'd může znamenat I had nebo I would) a poznáte to jen podle toho, co je za tím, proto se nedoporučuje had zkracovat:   If I had borrowed some money, I'd have bought a car.  If I'd borrowed some money, I'd have bought a car.

  passive tenses

Typicky: pokud se podmětu něco stalo (a není to jeho činností) - stejné jako v čj - zločinec byl zatčen a ne zločinec se zatknul):   The famous robber has just been arrested!

Pokud se chceme vyhnout používání they, someone..:   The job will be finished by tommorow.

Popisování procesu:   Then, the nuts are skinned and grated.

Oficiální oznámení:   The president of Ireland has been killed.

Výzkumy, zprávy, reportáže..:   The meeting is being held just now.

Struktura

Věty se skládají ze slovesa být ve tvaru daného času a libovolného slovesa v minulém 3. tvaru (past participle).

  causative

Používá se jako fráze ve smyslu 'zaplatit někomu za dělání něčeho'.

Ve větě danou akci nedělá podmět, ale předmět.

Často se používá jen s present simple, continuous, future simple, past simple.

have/get something done

Pokud za nás někdo něco dělá:   I am having my room painted right now. (někdo mi maluje pokoj)

Pokud mluvíme o nepříjemných věcech, používáme have:   I had my wallet stolen two days ago.

Když se něco má stát s obtížemi:   I am afraid you will have to get your essay rewritten.

Vytvoříme pomocí have/get v daném čase:

have/get somebody do something

Pokud přimějeme někoho něco udělat:   I will have my sister to call you immediately.

Pokud přikazujeme:   Should I have my employees to finish it?

Prakticky se používá jen will v oznamovací větě nebo present simple v otázce:   Do you mind if I get my parents to pick me up?

Vytvoříme pomocí have/get v daném čase:

get ve smyslu become

Použijeme past participle s get ve smyslu stát se:   I will just get dressed, wait a minute!   My dog got run over by bus.

  relative clauses

Rozšíření věty (tvorba vět vedlejších) pomocí that, which, who, whom ...

Používáme who, whom, whose, that pouze pro osoby; which, that pro věci.

Předložky SOME /ALL / NONE (FOR MORE THAN TWO) / NEITHER (FOR TWO)/ BOTH / ANY /EVERY.../ FIVE/ HUNDREDS/ A FEW/ MOST/ ....:

• se zájmenem WHOM pro osoby
• se zájmenem WHICH pro věci

defining relative clauses

Obsahují informace, bez kterých se věta neobejde:   He's the actor who got famous recently.

Lze vynechat who/that.., pokud hlavní věta obsahuje podmět/předmět, který je rozvíjen větou vedlejší:   He's the actor I've told you about!

✒ Vždy bez čárky:   He's the actor I've told you about!

✒ Předložky se mohou umisťovat za sloveso i před zájmena whom/which.., ale ne před who/that:
  This was the result about which we were so afraid of.
  Is this your friend about whom you were talking about?
  He's the actor about who I've told you! He's the actor I've told you about!
  Is this the book for that you were looking? Is this the book (that) you were looking for?

non-defining relative clauses

Obsahují informace, které můžeme vypustit:   Some people, who don't have enough money, won't be able to buy this.

✒ Vždy s čárkou a nelze vynechat zájmena who/that..:   I was looking for my pen, which fell under the table, for hours!

Nemůžeme použít THAT:   I had two sons, both of whom died in war.

✒ Předložky se mohou umisťovat za sloveso i před zájmena:
  John, who you spoke to yesterday, is my best friend.
  John, to whom you spoke yesterday, is my best friend.

Gramatika, která se týká především vaší slovní zásoby, tedy musíte ovládat, kdy se používají které předpony, předložky, členy, význam frází... prostě to, co se prakticky liší případ od případu a nutností je zpravidla naučit se vše nazpaměť (learn it by heart).

  articles

Neboli členy. Prakticky nejobávanější a nejhorší látka pro většinu studentů. A tak tím zrovna začneme. Máme člen určitý the a členy neurčité a, an.

The - the definite article

používáme, pokud myslíme nějakou určitou věc. V praxi při psaní, pokud zmiňujeme nějakou věc poprvé (a není jednou z pravidel uvedených níže), použijeme člen a a pak až se zmiňujeme o té samé věci podruhé, potřetí; už užíváme the
  Once, I was in France. There I saw an interesting car with a really breathtaking design. The car was...
V mluvené angličtině zase použijeme the v případě, že máme na mysli konkrétní věc:
  Are you going to the party?   > pokud má na mysli konkrétní párty, která je za pár dní a chce vědět, zda jeho kamarád tam jde taky
  Could you pass me the book? The blue one with golden letters.   > má na mysli jednu určitou knihu, což upřesňuje hned v zápětí popisem

Proto používáme určitý člen the při posledním stupni přídavných jmen (nej-) - logicky pokud je něco nej-, pak je to asi jen jednou:  I am the fastest one in my class!

A / An - the indefinite article

Ono tak úplně nezáleží na psané formě slova, zda bude použito a či an. Záleží na výslovnosti slova. Například slovo honor se čte (teď to zkusím bez použití znaků výslovnosti) nějak jako "[onr]", proto:   an apple, an honor, an animal, a user ...
Kromě toho se také musíme dívat na slovo, které je ke členu blíž (jinak by rozlišování ztratilo smysl, jde o to nemít dvě samohlásky po sobě, což se špatně vyslovuje):
 It is a dog.
 It's an interesting dog.

Používáme jej, pokud hodláme mluvit o nějaké neurčité věci, tedy přesně nevíme která je ta ONA, ale obecně chceme jednu, jeden kus:
  A:I am so hungry! I'm going to the McDonald's now.  (bydlí někde ve městě a myslí na určitý obchod na ulici)
  B: What will you buy?
  A: A cheeseburger I think.  Tedy bude si kupovat cheeseburger. Neví, jestli ten burger bude vypadat jako v reklamě nebo jako v realitě, neví přesně který kus dostane a možná ani neví, zda se nerozhodne pro něco jiného, a proto člen neurčitý.

Místo one u číslovek:  a thousand, a hundred

Klasifikace lidí/věcí, popisy (před přídavnými jmény):
  This book is a general overview of everything you need to know.
  He is a doctor.
  And suddenly we saw an enormous tower.

Jména lidí, pokud je neznáme:  There's a Mr. O'Neill waiting outside.

Fráze:   a few, a little, a lot

Neurčité členy používáme pouze u počitatelných podstatných jmen, více pod odkazem.

Pravidla užívání

Nikdy neužíváme členy, pokud je již podstatné jméno nějak specifikováno (his, my, our, its, her, their...):   That's my wallet! That's the my wallet!

Existují určitá podstatná jména, u kterých se členy nepoužívají, často jsou jimi abstraktní pojmy. Z uvedených příkladů se většinově nepoužívají členy ani u jim podobných slov (math > geography, history...) : dinner, math, creativity, French (language).. ):   Do you want to play football? Do you want to play the football?

a list of conditions for articles usage✎ source, source, source, edited

  adverbs

Adverbs (příslovce) popisují slovesa. Jsou dvojího typu, a to:

• Pravidelné: vytváří se z adjectives (přídavných jmen) pomocí přípony -ly:
  • Většinou:   hard > hardly, loud > loudly
  • Pokud končí na y, pak se mění y > i:   funny > funnily, easy > easily
  • Pokud končí na ic, pak se přidává -ally místo -ly:   specific > specifically, alergic > alergically
  • Pokud končí na le, pak se vymění e > y:   terrible > terribly, simple > simply
• Nepravidelné: musíme si je pamatovat:
  • good > well  He plays well.
  • hard > hard  I usually work hard.
  • fast > fast  We finished it fast.
  • late > late  He wakes up late.

Ve větě stojí adverbs většinou za slovesem, tedy  He is clumsy. 
Pokud je za slovesem další slovní druh bez předložky, je adverb až za ním:  She bought her new coat cheaply. 
Ovšem pokud je s předložkou, může být adverb v podstatě na více místech:  We early went to the shop. We went early to the shop. We went to the shop early.

U některých sloves se nepoužívají adverbs, nýbrž adjectives:

• BE  I am strong. trongly
• SEEM  It seems strange. strangely
• LOOK  You look awesome. awesomely
• SMELL  It smells terrible. terribly
• SOUND  It sounds great. greatly
• FEEL  It feels horrible. horribly

Pozor na některá přídavná jména končící na -ly, ta si pak musíme pamatovat, např:

• Některá, jako např. friendly, elderly, lonely, se dají použít pouze jako adjectives (tedy jako přídavná jména, ale ne jako příslovce s vyjímkou výše uvedených sloves):  He is friendly.   He talks friendly.
• Jiná, jako např. kindly, early, jsou stejná pro obě skupiny a dají se používat tak i tak:  He acts kindly.   Kindly grandmother gave us a cup of tea.

A naposledy, některá příslovce, jako např.barely, simply ad., se používají naopak před slovesem:  We barely had time to catch the train.   He couldn't simply wait.

  determiners (both, either, neither..)

Ve větě mohou být tyto členy před podstatným jménem, tedy  Neither supermarket sells electrical goods. 

Často se používají s of (tam, kde je to v seznamu uvedeno: např all/all of kromě few, little, many, much, lot) pak ale musí VŽDY následovat determinant (the, my, these, those, his ad.):  Both of the children like chocolate cake. 

Použití of s osobními zájmeny (us, them ad.) logicky nevyžaduje determinant:  Have either of you got a pen? 

Dá se použít: both ... and ..., neither ... nor ..., and either ... or ...:  Both James and Diana work here.   Neither James nor Diana works here.

All/All of - znamená celé, všechno, každý/é z nějaké skupiny, množství.  He spend all his holidays doing nothing .

Another - znamená další:  We need another cup of tea.

Any - používá se s nepočitatelnými nebo množnými počitatelnými POJ ve větách s otázkou, záporem:  I don't have any money.
používá se s jednotnými počitatelnými POJ v kladné větě, význam je "kterýkoliv, cokoli z..":  Any biscuits will go.
tak nejvíc, jak to jde:  I need any help I can get.

Both/Both of - znamená oba, obě ad.  I have both arms and legs.
 ✒ používá se se slovesem v množném tvaru verb + s Both of my colleagues went out.

Each/Each of - bereme v úvahu dvě a více věcí/lidí, každého zvlášť:  Each dog is friendly.
 ✒ bez of: jednotné číslo POJ Each child was polite.
 ✒ of: množné POJ, nebo zájmeno, sloveso v jednotném tvaru (is, was, verb+s)  Each of the children was polite.

Either/Either of - jedno nebo druhé:  I will go either to the cinema or sleep.
v záporné větě stejně jako both v kladné I've visited Australia and China, but I didn't like either country.
 ✒ používáme jednotné POJ i sloveso

Every - každý ze skupiny, každá věc z množství:  Every apple is rotten!
místo whole:  I enjoyed every minute of my holiday.
popis něčeho, co se odehrává pravidelně v intervalech:  We go out every monday.
 ✒ používáme sloveso v jednotném tvaru (is, was, verb+s)  Every child is irresponsible.
 ✒ pro dvě věci musíme použít each:  He was holding a suitcase in each hand. every hand

A few/A few of - málo (not many), ale dostatek   Yes, we have a few of those posters.
 ✒ počitatelné POJ

Few/Few of - málo (not many) a ne dostatek   Unfortunately, we have only few of those posters.
 ✒ počitatelné POJ

A little/A little of - málo (not much), ale dostatek   Here, there's a little money left. Take it.
 ✒ nepočitatelné POJ

Little/little of - málo (not much) a ne dostatek   But we have only little money left!
 ✒ nepočitatelné POJ

A lot of/Lots of - velké množství, mnoho, všechna POJ   We have a lot of/lots of time.

Many/Many of - velké množství, množná počitatelná POJ:  Many soldiers were slaughtered that day.

Much/Much of - velké množství, nepočitatelná POJ:  You didn't make much progress, did you?.

Most/Most of - většina z celku:  Most universities are in cities.

More - více:  We need more people.
porovnávání věcí:  We usually use more paper (=more than other possible things to use)

Neither/Neither of - znamená ani jedno ani druhé:  Neither of us had courage to go first.
 ✒ používáme jednotné POJ i sloveso   Neither of them seems to be dangerous.

Other - všechno kromě toho, co jsme zmínili, na co myslíme  I am much faster than my other classmates.
můžeme použít other i bez POJ:   The others are waiting outside.

Several/Several of - více než vyjadřuje few, ale ne mnoho, používáme s počitatelnými POJ:  Several days have passed and nothing has changed.  Several of us should clean this mess.

Some/Some of - s nepočitatelnými nebo množnými počitatelnými POJ, váže se na množství:  There is some cheese on the table.
s jednotnými počitatelnými POJ - nezáleží, který:   We asked some policeman and he helped us.
nabídky a dotazy:   Do you need some ... ? Can you give me some ... ? Would you like some ... ?
velké množství něčeho (formálně):   It will take some time before they repair that road.

  modal verbs

Máme jich deset: can, could, may, might, must, ought to, shall, should, will, would

Spojení have to / need to (nejsou mezi modals, ale ve spojení s to nabývají podobného použití, obě mají podobný význam)

✒   nepoužívají příponu -s u třetí osoby jednotného čísla  She must go now.

Otázky a záporné věty tvoříme stejně, jako u časů (prohození POJ a slovesa či not za modal verb)  You shouldn't shout here. 

Použití může spadat jak do minulosti, tak přítomnosti i budoucnosti:
  He might be at home.(budoucnost)
  The film might be released soon.(budoucnost)
  Last time I asked he said that he might be late.(minulost)

Modal verbs používáme i ve tvaru perfekta MODAL + HAVE + past participle:  We could have won that match.

✒   sloveso must se v minulosti nahrazuje pomocí minulého tvaru have to: &embsp; I had to finish my homework yesterday.

✒   sloveso can se obvykle používá ve spojení s jinými moda verbs, proto narazujeme can pomocí be able to: &embsp; I should be able to buy it.

Seznam:

Doplňující pravidla:

HAVE TO / MUST: must neznamená nutně vlastní přesvědčení, ale často se tak používá. Ovšem při časování nemáme jinou možnost, než HAVE TO.

BE ABLE TO: použijeme, pokud chceme klást důraz na to, že něco bylo možné i přes těžké překážky:  She was able to walk despite her illness.

  reported speech

Používá se, když opakujeme něco co někdo řekl. Logicky se tak posouvá to, co dotyčná osoba řekla, do minulosti (o pomyslnou úroveň):

Ve větě se nepoužívají uvozovky. Jde o převyprávěnou větu.

Angličané se také vyžívají v časových určeních. Někdy použití špatného časového určení, i když máte gramatiku časů zvládnutou, je to, u čeho můžete pohořet. A to platí i zde:

A kromě času:

  question tags

Jedná se o spíše hovorovou gramatiku, v psaném projevu se takřka nevyskytuje. Použijeme například na konci oznamovací věty (nejsme si jistí), nebo očekáváme, že s námi bude někdo souhlasit:   Today is Friday, isn't it?

Typicky:

  Kladná věta - záporná otázka:   We will go there next time, won't we?
  Záporná věta - kladná otázka:   You are not going to cheat, are you?

Výjimky:

✒  Používáme shall we  s Let's: Let's go shopping, shall we?
✒  Používáme will, pokud po někom něco chceme, očekáváme: Don't let them go inside, will you?
✒  I am > aren't I | I'm not > am I: I'm not dreaming, am I?
✒  Věta obsahuje there: There is no one, is there? (pozor na pravidlo jedného záporu ve větě, první věta je záporná)
✒  Věta obsahuje somebody, someone, everybody, everyone apod. > použijeme they: Everybody is out, aren't they?
✒  Věta obsahuje nothing, something, everything > použijeme it: Something is odd, isn't it?

Tvorba těchto otázek závisí na předchozí větě:
   používáme pomocná slovesa, modal verbs ad. ve stejném gramatickém čase:  He will return soon, won't he?
   používáme DO/DOES v daném časovém tvaru, pokud věta obsahuje pouze obecná slovesa:   She finished that book, didn't she?

  expressing opinions

V angličtině typicky používáme krátké věty, které vyjadřují náš názor na něco, co někdo řekl.